Zásobníky teplé vody – rozdělení

Zásobníky teplé vody někdy též označované jako ohřívače vody jsou lidově známy jako bojlery. Můžeme je rozdělit dle několika různých parametrů. Zde si ukážeme základní typy dle provedení, tvaru a ukotvení včetně jejich výhod a vhodnosti pro různé způsoby ohřevu teplé vody.

Elektrické

Jsou velmi často používány v domácnostech, kde jako hlavní a jediný zdroj pro ohřev teplé vody je použito elektrické topné těleso. Teplou vodu lze zahřát na vysokou teplotu cca až na 85 °C. To umožňuje při zachování komforního množství potřebné vody zmenšit objem zásobníku. Tím lze uspořit místo v technické místnosti. Existují i provedení drobných ohřívačů pod nebo nad výtokovou armaturou a to v podobě malého pohotovostního zásobníku nebo jako průtokový ohřívač.

Kombinované

V zásobníku je trubkový výměník tepla, kterým protéká otopná voda. Nejčastěji se používá s kombinací s plynovým kotlem nebo kotlem na tuhá paliva. Jako záložní zdroj je zde možnost instalace elektrické topné patrony. Pokud je výměník umístěn ve spodní části, lze takový zásobník použít pro solární ohřev z fototermické soustavy.

Se zvětšenou plochou výměníku

Tyto zásobníky se používají pro ohřev teplé vody pomocí tepelného čerpadla. Zvětšená plocha výměníku je zde z důvodu lepšího přenosu tepla z otopné vody. Obecně lze říci, že na 1 kW výkonu je potřeba 0,3 m²plochy výměníku.

Se dvěmi výměníky

V zásobníku jsou umístěny dva výměníky nad sebou, které se používají pro dva různé zdroje tepla. Nejčastější kombinace - solární ohřev a plynový kotel, popřípadě kotel na tuhá paliva. Velmi často se lze setkat s propojením těchto vyměníků a tím dosažení větší teplosměnné plochy s možným využitím pro tepelné čerpadlo.

Vnořené

Je to akumulační nádoba, ve které je vnořen zásobník teplé vody. Používají se zejména tam, kde je v soustavě vyžadována velká akumulace otopné vody při současném ohřevu teplé vody a nedostatku místa v technické místnosti. Lze zde velmi efektivně kombinovat různé zdroje tepla jako například plynový kotel, kotel na tuhá paliva, krbová vložka, tepelné čerpadlo nebo solární ohřev.

Dle tvaru a ukotvení lze zásobníky rozdělit na následují skupiny.

Závěsné

Používají se zejména u menších objemů teplé vody (do 200 l). Lze s nimi efektivně šetřit místo v technické místnosti popřípadě přímo u výtokových armatur, například dříve velmi často používaný způsob zavěšení bojleru nad vanou.

Stacionární

Používají se pro větší objemy teplé vody, ale také tam kde není možné ukotvení do nosné konstrukce objektu.

Horizontální

Používají se hlavně z důvodu jediného možného umístění v objektu pro úsporu místa. Velmi často pod strop.

Vysoké

U vysokých zásobníků teplé vody dochází k výrazné stratifikaci tepla (výškové rozložení teplotních hladin – studená ve spodní části, teplá v horní). Velmi vhodné a žádoucí použití pro solární ohřev.

Nízké

Nejčasteji používané v sestavě s plynovým kotlem, kde je tento zásobník umístěn právě pod kotlem opět z důvodu úspory místa.